Někdo mě poprosil o článek na způsob deníčku. Jsem ráda, že
se o mě někdo zajímá, Lydia v tom přece nemůže zůstat sama. Pro dotyčnou
(Hádám, že to byla žena, muže nepřitahuju) – Líbí se mi, jak si vložila slovo
prosím do závorky. Zdravíčko, jaké je vaše heslo na wifi? Začátek závorky,
prosím, konec závorky.
Drahý deníčku, (pozn. mám jeden deníček a v papíráku jsem
ho koupila za padesát pět korun, je drahý?)
dneska mi jeden milý kluk pochválil postavu. Jsem šťastná,
že to noční jedení velikonočních zajíčků se mi vyplatilo. Nemůžu se dočkat, až se
o to podělím se slaninovými brambůrkami. Následuje pokerový obličej, i když poker nikdy nehrála.
Dneska jsem před svými přáteli nadhodila, že čtu 50 odstínů
šedi. Nemohla jsem uvěřit! Oni věděli, o co se jedná.
Vždycky si vybavím tu
scénu, jak jsem nedávno (Sakra, já vůbec nemám pojem o čase. Dneska je pondělí,
že jo?) přišla za kamarádem a sdělila mu, že Dívka s pomeranči byla fakt
dobrá, usmál se a řekl něco na způsob – „Kde? Já žádnou neviděl.“
Koneckonců až
na ten na třináct stránek obsáhlý sex, který se vám v hlavě spustí jako
videokazeta, mám tu knihu ráda. Dodává mi pocit, že se svého pana Úžasného
dočkám aspoň ve dvaceti jedněch letech.
Za poslední dobu jsem našla dobrou skupinu. Teda pokud máte
stejně skvělý hudební vkus jako já. Jmenuje se Dog Is Dead. Netuším, proč se mi
v hlavě zrodila myšlenka, že když vymýšleli název skupiny, tak jeden z členů
přiběhl a zařval: „My dog is dead.“ Ostatní se jen usmáli, přiložili si ruku k bradě
a pronesli „Jo, to by šlo.“
Víte, proč nerada píšu takovéto články? Protože jsem
egoistická jen pondělky a čtvrtky a dneska je pátek (pozn. podívala jsem se do
kalendáře).